Je pravděpodobné, že již pravěcí
lidé zjistili, že se nemusí bát vlků, kteří se přikrádali k jejich ohništím a
jeskyním, kde bylo teplo a potrava, a začali jim házet zbytky masa. Vlci rovněž
objevili, že lidé nejsou jejich nepřátelé. A tak se mezi nimi a lidmi začalo v
různých podobách rozvíjet pouto přátelství a z vlka se v průběhu času stal pes.
Během doby lidé poznali cenu psa
jako hlídače, nosiče nákladu, tahouna či honiče. Později začali dělat první
neumělé pokusy o cílený chov, jehož posláním mělo být zachování
nejpotřebnějších povahových rysů a schopností psa.
Jak jsme se již dozvěděli, jsou
psi potomky vlků a i v současnosti se můžeme setkat s výsledky nejstarších
pokusů o cílevědomou plemenitbu. Tak například eskymácký pes se nijak výrazně
neliší od severských ras vlka. Tito psi bývají s vlky velmi často kříženi, aby
se udržela jejich velikost a odolnost. Také mezi předky samojeda jsou sibiřští
vlci. Naproti tomu psi chovaní severoamerickými
indiány byli spíše vlků nebo kojotů. Ze všech evropských plemen je vlku
nejpodobnější německý ovčák, někdy známý též jako alsaský vlčák. Stejně
podobnosti můžeme snadno nalézt v celém světě. Páriové z Indie připomínající
vlka indického. Psí plemena, s nimi se setkáme v Africe, Asii a některých
částech jihovýchodní Evropy připomínají šakaly, kteří mají stejný areál
rozšíření. Šakala připomíná také australský pes dingo.
Nejstarší přítel člověka
Je více než zřejmé, že v
začátcích domestikace psa byla, navzdory přátelství, které mezi psy a lidmi
vzniklo, jen malá snaha o šlechtění jiných než užitkových plemen. Psaná
historie psího rodu začala prací Xenofona (asi 430-350 př. n. 1.), která
pojednávala pouze o lovu a loveckých psech. Ještě před rokem 1685 vyšlo v
Norimberku první encyklopedické dílo o psech Cynographia curiosa oder
Hundebeschreibung. Jejím autorem byl Christian Franz Paullini.
Zmínku o tom, jak se postupné
začala měnit role psů - ti začali plnit úlohu spíše společenskou a staváli se
"módním doplňkem" a zdrojem obveselení bohatých a urozených dam -
nalezneme v dopise z roku 1560. Anglický učenec z Cambridge John Caius v něm
poskytl švýcarskému přírodovědci Gesnerovi „náčrtek oblíbených plemen tehdejší
Anglie.
"Máme též drobné rasy psíků,
které byly vyšlechtěny ke hraní pro bohaté a urozené dámy. Ti menší jsou zcela
dokonale přizpůsobeni svému účelu - to jest k nošení na prsou, či v případě, že
jejich opatrovnice odejde, odpočívání v ložnici nebo polehávání v příručním
zavazadle." Lovečtí a hlídací psi tehdy sice stále převažovali, ale
společenská plemena se začala pozvolna rozšiřovat.
Nejstarší plemena
Jako nejstarší čistokrevný pes Velké Británie
bývá označován velškorgi cardigan, který byl do Walesu přivezen Kelty z
čemomořské oblasti okolo roku I200 př.n.l.
• Nejstarším čistokrevným
plemenem Ameriky je americký foxteriér. V roce 1650 se v Marylandu usadil
Angličan Roben Brooke spolu se svou smečkou foxteriérů. Ti se křížili s jinými
psy dovezenými z Anglie, Irska a Francie. Výsledkem bylo nové plemeno -
americký foxteriér.
Sčítání psů
Populace domácích psů na celém
světě se odhaduje asi na 150 milionů. Nejvíce psů najdeme ve Spojených státech
- plných 52 milionů. Velká Británie má asi 5,5 milionu psích miláčků. Tato
čísla však zahrnují všechny psy-nikoliv jen ty čistokrevné. Těch je například
jenom v Americe kolem 12 milionů.
Dohoda
Pes je tvor, kterého si člověk
nikdy nemusel podrobovat násilím nebo s ním dokonce svádět bitvy - ani v
pravěku se nesetkáme se skalními rytinami či jinými památkami, které by podobné
situace zobrazovaly. Znamená to, že psi vždy byli spojenci člověka ze své
vlastní vůle a že vztah mezi psem a člověkem se utváří na základě přátelství a
vzájemné důvěry.
Žádné komentáře:
Okomentovat